Jsem rozpolcený mezi svou ženou a svou milenkou. Jak si vybrat jen jednu ženu? | Argumenty a fakta

Jakkoli to může znít zvláštně, mít vedle sebe zálety může kromě potěšení přinést i spoustu vnitřní bolesti a touhu vše co nejdříve ukončit. Ale ať se muž snaží sebevíc, nemůže se pro svou ženu stát monogamním partnerem. Čas od času se takový muž zhroutí a tajně řádí se svou novou vyvolenou. Kontaktovala Aif.ru psycholog, autor metody „Tak-A-Ano-Transformace“ Alexander Nekrasov, pochopit predispozici některých mužů systematicky „jít doleva“ a zároveň se naučit tajemství, jak s tímto zlozvykem skoncovat.

Manželka a milenka se od sebe vždy nějakým způsobem liší. Pokud by byly stejné, proč by existoval druhý? Jiné ženě zpravidla nejde o to, aby vztah vyprchal, ale o to, že v něm něco chybí a podle názoru muže je nemožné to získat v rodině. Pokud se pokusíte zjistit, proč muž současně buduje vztahy se svou ženou a milenkou, můžete najít mnoho důvodů. Podívejme se na ten nejběžnější, který nám pomůže pochopit, jak je to možné.

Každý kluk měl matku

Není nic neobvyklého na tom, že naprosto každé dítě potřebuje péči a lásku významných dospělých. Představte si abstraktního chlapce, který jako každý potřebuje péči své matky. Kromě potřeby matčiny pozornosti chlapce uchvátí vnitřní vitální energie. Všechno ho zajímá, chce všechno vyzkoušet a všude lézt. Skáče, běhá, padá, třeba se nechtěně zraní nebo nešťastnou náhodou/schválně něco rozbije. Ve skutečnosti to dělá většina dětí, které si uvědomují nejdůležitější funkci dětství – získávání vlastního porozumění světu kolem sebe.

Předpokládejme ale, že matka tohoto konkrétního chlapce je neustále naštvaná, nadává mu, trestá ho, dává ho do kouta nebo s ním přestává komunikovat, protože se o něj nebo o důležité předměty, které její syn nechtěně ničí, trápí. Tím, že matka zastavuje svého syna a zakazuje mu dělat to, k čemu ho tlačí jeho vnitřní energie zájmu, se snaží z chlapce vychovat „správného“ muže. A přesně to se některým klukům stává. Teprve v tomto okamžiku chlapec, aby podržel svou přirozenou energii, nevědomě dochází k závěru, že před matkou musí být „hodný“, poslušný a nemůže být aktivní a hlučný. Jinak bude naštvaná a připraví ho o svou lásku, pozornost a péči – něco, co je pro každé dítě nekonečně důležité.

Ztráta esence a dva světy

Vztah mezi chlapcem a jeho matkou tak postupně přestává být upřímný, vytrácí se z nich podstata a jsou stále formálnější. Když chlap vyrůstal jako teenager, může mít za sebou dlouhou historii rvaček, alkoholu a rizik, ale bude se snažit zajistit, aby se o tom jeho matka nedozvěděla. Zpravidla je v takových rodinách podporována iluze „u nás je všechno v pořádku“ ze dvou stran: na jedné straně se teenager snaží svou matku nerozčilovat a na druhé straně matka sama šťastně věří, že má dobrého a správného syna. Pak se z chlapce stane muž, v jehož psychice se během mnoha let vytvořily dva paralelní světy, dva prostory.

První svět je prostor rodiny, kterou si muž spojuje se správnou výraznou ženskou postavou (matkou), ve které je zakotvena loajalita a péče. Která je příjemná – a proto milovaná a o kterou je děsivé přijít. Proto je nemožné být upřímný a přirozený ve svých touhách a potřebách s ní, být svým pravým já. V tomto světě se musíte ovládnout a předstírat. Být někým jiným než sám sebou.

Druhý svět je prostor, kde můžete být sami sebou, být upřímní, být hrdinou, vydat se na jakékoli dobrodružství, následovat své vlastní vzrušení a své touhy. Žádná výrazná ženská postava (matka) v něm ale není a právě díky její absenci je to vše možné.

Zkreslení vnímání

Dítě se rodí s přirozenými reakcemi a projevy. Významný dospělý vždy přináší funkčnost do vztahu s ním. Obvykle je to máma: „Je mi jedno, co chceš. Vše, na čem záleží, je, že tě chci vidět jako hodného chlapce. A ten zlý chlapec bude stát v rohu.” Matka synovi buď dovolí, aby byl kolem sebe sám sebou, aby mluvil o svých touhách, dobrodružstvích, fantaziích, nebo mu to zakáže, vyhrožuje mu odstupem a svým chladem. Pokud měl chlapec v dětství zkušenost s duchovní blízkostí se svou matkou, pak v dospělosti bude hledat podobnou ženu za manželku a nebude potřebovat milenku. I když se náhle stane, že se zamiluje do jiné, bude si o tom moci s manželkou promluvit. Buď se rozejdou, nebo spolu projdou tímto hledáním a dokážou si ve vztahu udržet blízkost, protože on i ona kdysi zažili, že je rodiče v těch nejtěžších situacích přijali.

Pokud matka svého syna zcela nepřijala, pak jakoby podle šablony může vytvořit stejnou formální rodinu, ve které bude formální manželka. Její muž ji „miluje“, protože kdysi miloval stejnou matku. Ale zároveň může mít milenku, která mu umožňuje dostat se do kontaktu s jeho vitalitou. A také ji „miluje“, protože miluje život a rozvoj v sobě. Takový muž má jeden prostor o sobě a druhý o významné ženě a vztahu s ní.

Opuštění manželky je pro něj v jistém nevědomém smyslu jako návrat do dětství, opuštění matky, ztráta jejího uznání, lásky a péče. Manželky v takových manželstvích zpravidla hrají velmi podobný obraz manželovy matky: jsou chladné, přísné a muž s nimi nemůže mluvit o svých nejhlubších citech a potřebách. U milenky je situace přesně opačná. S ní může být sám sebou a mluvit o všem na světě. Problém je ale v tom, že nejdůležitější ženou zůstává ta, která je spojena s mužskou matkou a rodinou.

V množství není štěstí

Kupodivu tyto dva paralelní světy nedělají člověka šťastným. Čas od času se muž pokouší udělat volbu ve prospěch své ženy nebo své milenky. Ale tím, že se připravuje o jednu věc, připravuje se o možnost realizovat dva prostory, které se v něm vyvinuly. Když se ocitne s milenkou, cítí potřebu mít významnou ženu, kde je správný, skutečný muž. Když se ocitne se svou ženou, připraví se o obrovský kus své energie, a proto pociťuje smrtelnou nudu, kde chce jen říct: „Mami, můžu jít za kamarády, projít se na dvůr?“ A protože psychika má přirozenou touhu po celistvosti, pak se takový muž, spěchající mezi těmito dvěma prostory, často necítí celistvý, ale jakoby rozervaný zevnitř.

Manželka není matka resp.

Pokud se podíváte hlouběji na to, co se děje, pak v jistém smyslu muž sám omezuje své projevy před svou ženou. Sám jí ukazuje jen jednu část sebe sama – část „správného“ muže. To naznačuje, že on sám nepřijímá nebo se dokonce stydí prezentovat celé své já své ženě pod vlivem vlastních fantazií, že ho nepřijme a odmítne. Při výběru manželky si nevědomky vybral tu správnou a významnou ženu, která pro něj ztělesňuje obraz rodiny a obraz dobré matky, a proto podpoří jeho obraz světa: „Jsi dobrá a slušná. Nic jiného nechci vědět.” A pokud se žena neumí otevřít a přijmout duchovní blízkost druhého, ale upřednostňuje život v ideálním světě, pak zachová formálnost vztahu a nebude chtít vidět, co se děje. Bude dokonale vyhovovat danému úkolu.

Bohužel to jen svědčí o tom, že žena také neměla v dětství blízkost s významným dospělým, pravděpodobně jejím otcem. V dospělosti se v jednom formálním páru potkali pouze dva „učení“ lidé. Každý z nich má svůj příběh, ve kterém není třeba hledat někoho, kdo by mohl vinit.

Pokud za to nikdo nemůže, co dělat?

Technicky vzato si můžete vybrat buď manželku, nebo milenku. Otázka je ale jiná: bude muž s touto volbou spokojený? Dokáže tak žít nebo si místo jedné z žen zvolí extrémní sporty, závislost na hazardních hrách, psychosomatické projevy?

Celkově vzato je příklad o mé matce jen jednou z možností, co mohlo posloužit jako důvod potřeby druhé ženy. Ale abyste začali chápat svůj konkrétní příběh, můžete si položit otázky:

Co najdu a dostanu s jednou a druhou ženou?

Jak jsem se rozhodl, že potřebuji něco jiného a nemohu to se svou ženou sehnat?

Pokud muž odpoví, že má lásku se svou ženou a romantiku, intimitu a sex s milenkou, tak aby si to mohl v životě skloubit, bude si to muset nejprve skloubit v hlavě. A k tomu se zase budete muset naučit být vždy sami sebou, být upřímní a nepředstírat. Pak nebudete potřebovat druhý prostor, abyste v něm byli opravdoví.

Samozřejmě, v životě je všechno mnohem složitější, než je popsáno výše. Ale tento příklad ukazuje, proč se to děje. Jak se utváří zkreslení vztahového vnímání a jak ho oba manželé udržují. Zpravidla je taková deformace poměrně hluboká. K jeho snížení je nutné vykonat spoustu práce, včetně dovršení vztahu dítěte s mateřskou postavou v psychice.